To je Lucie
Naše PlantLab - naturopatická kuchařka, která pro vás s láskou a radostí připravuje recepty.
Lucku jsme hledali hodně dlouho. Nechtěli jsme suplovat ,,kulinářské" weby a blogy, to není ani to, oč se snažíme. Chtěli jsme najít někoho, kdo vás bude inspirovat, kdo žije a naplňuje naši DNA - ve svých postojích, způsobu myšlení i života. Lucka je nejen vzdělaná a inteligentní mladá dáma, ale je i krásná. V naších očích přesně taková, jako každá žena. Září totiž na dálku.
Vystudovala psychologii, intenzivně dokončuje studia Klinické Naturopatie a je absolventkou školy vaření Plantlab v Berlíně. Zkrátka, má co nabídnout. Požádali jsme ji, aby vám o sobě něco napsala a musíme říct, že jsme zůstali zase paf:o)
Vy všichni, spíše VŠECHNY, které o sobě pochybujete - čtěte pozorně!
...Kdysi jsem někde četla, že můžu být, kým chci. Dlouhou dobu jsem to považovala za kardinální nesmysl. Dnes ovšem vím, že všechno je jinak. Že Já i Ty jsme nejlepší verzí sebe sama. Tady a teď. Protože líp jsme se to zatím nenaučily. Že jestli vytvoříš upgrade na svoji aktuální verzi, je jen otázka toho, kolikrát si dovolíš vystoupit z komfortní zóny a přijmout zodpovědnost za sebe. Přijmout challenge k tomu být tím, kým chceš. Protože můžeš.
Naše životy jsou zajatci rituálně předávaných klišé o tom, že štěstí, peníze, úspěch a láska… Dům s bazénem na solární pohon, dokonalé potomstvo s průměrem A+, kariéra definovaná třemi písmeny C E O, Volvo XC60 ve full package a celoroční forma tzv. do plavek. Je to jako nekonečně dlouhý to-do list, při kterém se tak nějak zapomeneme ptát sami sebe na názor.
Možná pomalu začínáme cítit, že dokonalost má krátké nohy a symetrie na druhý pohled nudí. Málokdo z nás si ovšem dokáže přiznat, jak zoufale deficientní jsme na obyčejné věci. Rybízová bublanina od babičky, vůně lesa po dešti, černobílý filmy nebo prostě jen dolce far niente.
Mohla bych vám tu básnit o svých soft skills. O svém dosaženém vzdělání. Všech těch stážích, kurzech, seberozvojových seminářích, titulech… Když byste mi ale řekli, že zítra končí svět, nic z toho mě pravděpodobně nespasí. Svět je optimalizovaný na stále stejné měřítko. Boj nebo útěk.
My jsme tvůrci toho, co se odehrává v našich životech. A mnoho možností není, vskutku. Já si vybrala bojovat za dobro. Jsou to ty obyčejné věci, které z nás dělají obyčejné lidi. Dělat věci nezištně a bez skrytých záměrů. Čistě pro radost. Pro obyčejný úsměv. Za obyčejné „děkuji”. O tom je, mimojiné, Sense Coco. A já vám ho pomůžu objevit.
Vaše Lucie:O)
